pexels-cottonbro-studio-4098362

Postřehy z koučovacího sezení č.1

Veronika cítila hroznou křivdu.

Nejhorší bylo, že ji cítila vůči vlastní mámě. Ne za jednu konkrétní věc, ale za celá léta jednání.

Za dlouhou řadu věcí, které se na sebe nabalovaly a rostly jako velká sněhová koule, která se kutálí ze svahu.

Začalo to už v dětství a v dospívání to gradovalo. Jelo to ve stále stejných kolejích a následovalo stejný vzorec. Přistřihování křídel. Zrazování od seberealizace.

Veronice dlouho trvalo, než zjistila, že je hezká. Až po dvacítce jí došlo, že je pro své okolí atraktivní a muži o ni velmi stojí. Signály přitom měla mnohem dřív.

Ten nejsilnější přišel v kadeřnickém salonu – kadeřnice ji chtěla přihlásit do soutěže Miss Československo. To se zrovna chystal slavný ročník 1989, který nakonec vyhrála Ivana Christová. Máma u toho ale byla a ihned zasáhla: Nesmysl, holka nikam nepůjde.

Pak přišel začátek 90. let. Doba nových, velkých možností. Veronika snila o studiu i práci v zahraničí. Kdykoliv se s takovou vizí ozvala doma, dostala obratem rodičovskou přednášku o tom, proč je to špatný nápad. A tak to bylo se vším.

Táta tomu moc nepomáhal. Inteligentní a charismatický chlap, který si ale vždycky držel odstup. Veronika k němu měla velký respekt a neuměla s ním otevřeně komunikovat.

Až mnohem později si uvědomila rozsah příležitostí, které jí v mládí utekly.

A skryté výčitky vůči rodičům, kteří ji od nich zrazovali.

A lítost z představy, kde dnes mohla být, kdyby to tehdy bylo jinak.

Zjistila, že ji to užírá a kazí vztahy. A tak přišla za mnou. Pro konzultaci.

Už jste slyšeli o SEBELÁSCE? Asi ano – v poslední době je to takové módní slovíčko. Málokdo ale ví, co doopravdy znamená. A leckdo si ho spojuje se sobectvím a egoismem. Tak to ale vůbec nemá být.
SEBELÁSKA je schopnost přijmout a ocenit sebe samého i se všemi nedostatky a minulými nezdary. Bez nutnosti se nezdravě srovnávat s nedostižnými vzory, nebo nad kohokoliv povyšovat. Člověk, který sám sobě nic zbytečně nevyčítá, pak dovede lépe odpouštět i všem ostatním. I těm, kdo mu – třeba nevědomky – opravdu uškodili.

Je třeba si jen osvojit ty správné návyky a „přeprogramovat“ tak svůj přístup k sobě samému i svému okolí.

Dá se to naučit. A já vám s tím můžu pomoct!
Tags: No tags

Add a Comment

Your email address will not be published. Required fields are marked *